Trubicové kompaktní zářivky nepatří do starého železa

První kompaktní zářivky spatřily světlo světa přibližně v polovině 80. let minulého století. Byly to první prototypy technologicky vyspělých baněk plněných inertním plynem, potažených luminiscenční vrstvou s obsahem rtuti. Měly však omezený rozsah barevné škály (teploty chromatičnosti) a zároveň poměrně nízkou hodnotu indexu podání barev Ra.

V České republice byl o ně značný zájem již krátce po sametové revoluci, a to ze zcela zjevného důvodu: vykazovaly totiž velmi malou spotřebu elektrické energie, až několikanásobně nižší ve srovnání s běžnou žárovkou. I přes relativně vysokou pořizovací cenu šlo o výhodnou koupi, brzy však lidé vystřízlivěli, neboť světlo z klasické žárovky s wolframovým vláknem bylo mnohem příjemnější.
A tak se stalo, že nepříliš příjemné světlo vyzařované kompaktní zářivkou odsunulo tento výrobek na okraj spotřebitelského zájmu a koncem 90. let již výrazně poklesl počet prodaných kusů. Technologický vývoj však neustal a odborníci i nadále usilovali o inovace v tomto směru. Významným krokem kupředu byla výměna původního indukčního předřadníku za moderní elektronický. Tím se eliminovalo nepříjemné blikání, zkrátil náběh na plný výkon a výrazně prodloužila životnost. Zároveň se vývoj zaměřil na zvýšení rozsahu barev bílého světla a na vyšší index Ra.

Kompaktní zářivky se dnes výrazně liší od svých předchůdců

Nepříliš http://www.penguin.cz/~kocer/texty/lshort2e/lshort2e-cz.pdf přívětivé renomé tohoto světelného zdroje z přelomu milénia se naštěstí mění k lepšímu. Dnes jsou trubicové kompaktní zářivky https://www.lightpark.cz/trubicove-kompaktni-zarivky/ konkurence schopné LED diodovým souputníkům. Jsou navíc tvarově zajímavé a ve srovnání s LED technologií vyzařují dle mínění některých lidí i příjemnější složení světelného spektra. Nejoblíbenější je tzv. teplá bílá, která je ideální do odpočinkových zón obývacích pokojů, dětských pokojů a ložnic. Naopak pro pracovní činnosti a tvořivé aktivity dobře poslouží neutrální nebo studená bílá s vyšší teplotou chromatičnosti, která přibližuje umělé světlo dennímu slunečnímu záření.